ještě jednou...

seděl jsem u klavíru
když mě překvapil otázkou
co by sis rád zahrál?

váhavě jsem sáhl po notovém sešitě
ale křídlo se zacukalo
chci abys hrál jen tak zpaměti

zanotoval jsem jednu ze starých písní

ještě jednou ozvalo se

zahrál jsem k ní druhý hlas

ještě jednou

přidal jsem třetí hlas

teď to zahraj altem

zahrál jsem tři hlasy s altem
a znělo to stále radostněji

ještě jednou a s tenorem

každým opakováním
byla píseň sama od sebe
bohatší na ozdoby
a květnatější

nebylo toho už dost? řeklo křídlo

zavrtěl jsem hlavou a začal nanovo

tenké jasné linie spolu hovořily
opíraly se o sebe navzájem
protínaly se
kroužily kolem sebe
v obloucích a figurách

líbilo se ti to? uculilo se křídlo

já měl víčka přivřená
tvář tiše zevnitř rozjasněnou
a viděl v té chvíli sama sebe
život i celý svět
jak to vše vede
a nevěděl
mám-li se smát nebo plakat
nad blažeností okamžiků
které jsou již ty tam