ve vzduchu toho místa viselo bzučivé vtělení…

vydal jsem se na obchůzku
vybaven dětskou vůní
vůní kouře z otcova doutníku
máminou vůni
vůni řízků na přikrytých talířích
vůni horké čokolády
po návratu z bruslení
roztavené ve stříbrném rendlíku
nad purpurovým plamenem
promíchané s cukrem
v teplém mléku

přes klenutý most
naslouchal šumění jezu
prošel kolem hřbitova
osikovým hájkem
vzal jeden z listí za stopku
obrátil jej do malého vějířku
chvíli držel v ruce
potom upustil na zem
v očích nádhera lístku
nepřišla nazmar
a našel stezku
co vedla
ke starým ruinám nad řeku

v tom drsném horském kraji
kde se rozkládají šťavnaté pastviny
i husté lesy
pořád existují místa
z kterých se dají vyčíst dějiny mnoha staletí
dech prastarých privilegií
ve štěstí i nouzi lidského společenství

tak jako včely
co se účastní na stavbě svého úlu
spí jeho spánkem
chvějí se jeho chvěním
i blahovolným tónem klidu
kde vládne duch a smysl
jež jsou odpradávna přirozeností