v kraji jehož geologickou podstatou není kamení...

slunce se rozstříklo
ve spršky bledého světla
následuje hlubší záplava
barvy krve
nasáklá zprudka do výše
rozlévá se do stran
a tam
kde se země světa
vpíjí v oblohu
zvedal se vršek slunce
dokud celé neprorazilo
neviděný rub

křemenitý písek
vrhá stíny podobenství
v čarách nakreslených tužkou
podlouhlé obrysy jezdce se táhnou vpřed
jako chapadla noci
z níž před chvílí vyjel
a které jej opět stáhnou
do tmy budoucí

tam kde hvězdy hynou
za inkoustovými horami
písek se modře leskne
železné obruče
co nejasně vyznačují cestu
coby křehké astroláby
krouží raněné
koňská kopyta
prořezávají tmu
myriádami mrkajících očí
zatímco kolem obíhají vlci
velcí šedí lobové
se žlutýma očima
a možná vidí více
geometrických obrazců
než kolik jmen
pro ně měli prastaří