jak se pást v rozmanité povaze věcí…

klec ze zrcadel
odrážející prázdnotu
nekonečné perspektivy
smítka na objektivu
mamutího dalekohledu
věčně oslnivý svit hvězd
dopadající na vyprahlý povrch
mrtvých planet
s jezery černého mramoru
jako by se život měl teprve zrodit
a ve žhnoucí záři
bez náznaku stínu
chybí snad i pohyb

rána mezi oči
paměť mizí
plamenný výbuch čirého
myšlenka hladce oholena
v extázi vědomí plného

nic předem určeno
budoucnost nejistá
minulost neexistuje
život milionů
natěsnaný do jednoho

horizont myšlení
sestaven
z nekonečně malých uzlin
hebké vlny

kozorožec osaměle stojí
mezi horskými štíty
neklade si otázku
jak se dostal nahoru
pokojně se pase
mezi tou dekorací
a až přijde čas
sestoupí zase do údolí

prostě u paty jako na špičce
bez stanice v půli cesty
ve stavu blaženosti

jakmile tuhle skutečnost pochopíte
zmizí zoufalství