v rytmu proudění...

přijímala mne způsobem
jako za dávných časů králové
na co padl můj zrak
bylo moje

jsem v zemi Nod
otírám se o mořské dno
a překonávám vzdálenosti
veden pouze huňatými hřívami
podmořských šelem

jsem dýmem
co se spirálově vlní
z vrcholků sopek
v nejhlubší hlubině spánku
sladce spaném

nemá ráda nahou skutečnost
či holá fakta aby se tak řeklo
ale zároveň dost duchapřítomnosti
mazlit se
malátně pohybovat
a dělat oči

přesvědčuje tím
že vzbuzuje zvědavost
než aby se dovolávala svědomí
způsobem iluzionisty
kdy se máte dívat a cítit
jen aby vám ukázala
že jste vlastně nic neviděli ani necítili

zrovna tak jako ti
kdož jsou vzhůru
a co se snaží
najít nějaký důkaz
jenže on žádný není
protože důkaz je fakt
a fakt nemá žádný smysl
než jaký mu přiřadí ti
kdo fakta zjišťují