Jedenáct let

Jedenáct let

Já dlouho čekal na ten den. Snad nedočkám se jitra.
K samotě byl jsem odsouzen. Však již se blížíš. Zítra!

Jedenáct let jsem mužem tvým. Však nikdy jsem tě nelíbal.
Že s jinými jsem nesmilnil. To neříkám. To bych ti lhal.

Však ženy mravů nevalných jsou pryč, jak z jara sníh.
Náš Pán mi odpustí ten hřích. Nechci znát žádnou z nich.

Já hřešil, pil a zabíjel. Pán odpustí mi snad.
Pro jednu z žen jsem vždy však žil. Říkám ti. Mám tě rád!

Je květen. Slunce polední si v řece chladí tvář.
Již zřím za řekou korouhve. Kočár. Rytířů zář.

Již přijíždíš a průvod tvůj tě cestou provází.
Já staral se, ať vše zde máš a nic ti neschází.

Na koni sedím nad řekou a čekám na tebe.
Obloha jarní nade mnou. Snad vzlétnu do nebe.


Řad rytířů a dvorních dam. A dlouhá, dlouhá pouť.
Já v kočáře se natřásám. V Praze čeká můj choť.

Kameny, jámy, výmoly. Vše třese tělem mým.
Ač v polštářích jsem schoulena, o všech svých kostech vím.

Já chtěla bych jet na koni a ostruhy mu dát.
Mým dámám to však nevoní. To prý se nesmí stát.

Že budoucí jsem královnou. Na to prý musím dbát.
Tak trpím cestou nerovnou. Jen lesy. Občas hrad.

Víš, Karle milý, muži můj. Já za tebou již spěchám.
Místo bohaté Francie dám přednost chudým Čechám.

Již od svatby je mnoho let a já tě ráda mám.
Do Prahy kdesi za hory za tebou pospíchám.

Ty psal jsi mi, že hledáš byt. Že shořel pražský hrad.
Já kdekoliv chci s tebou žít. Jen abys měl mě rád.

Teď posel k vozu přikvačil a dobrou zprávu měl.
Prý ráno k řece dorazil a město uviděl.

Za řekou město veliké a na kopci je hrad.
Domů prý mnoho uviděl. V kterém dnes budu spát?

A Karel se svým průvodem prý čeká za mostem.
Je krásně. V Čechách ráda jsem. Bude to i má zem.

Tělo mě náhle nebolí. Cesta mi nevadí.
Těším se, až mě políbí a jemně pohladí.

My dva jsme spolu spojeni již jedenácte let.
Dnes pro nás život začíná. Nám k nohám padá svět.

Jakého Karla uvidím? Dlouho jsi v dáli žil.
Byls dobrý, milý, pozorný. Snad čas tě nezměnil.

Teď po mostě jdeš s průvodem. Silný a sebou jist.
Já náhle jaksi slabá jsem a třesu se jak list.

Tvůj milý úsměv ve tváři mě na zem postavil.
Když v očích zář jsem spatřila. Jsi stejný, jak jsi byl.