bylo to v době...
která připomínala tu kdy Caesar vynalezl průklepový papír…
» autor: enigman |
Vstoupil jsem dovnitř
nebo ven
už nevím
a zadívali jsme se
jeden do druhého
ona měla za uchem snítku
s pěti fialkovými zvonky
taková akvarela
poeticky laděná
co prošla pokladem
pohádky tisíce a jedné noci
s patinou a třpytem
nabitá intenzivní energií
co vás pohltí
věděl jsem
že se jejím vzhledem
nesmím nechat zmást
mám zkušenosti z ulice
kde musíte vypadat jinak
než ve skutečnosti jste
a mluvit praštěně
když totiž mluvíte příliš chytře
tak to udělá dojem v tom
že máte sice dobrou hlavu
ale vše ostatní je slabé
je nutné udržet rovnováhu
u ní jsem věděl
že musím vypadat silně
a zároveň nepřipustit
aby si myslela že jsem pitomý
i když ty její oči
byly pěkně pronikavé
vypadáte mladě řekla
ne tak mladě jak si myslíte
odpálil jsem
ale nebylo to moc pravdivé
zajímavé
pojďte dál drahý pane
drahý? V duchu jsem se zasmál
a pomyslel si
tohle na mě dojem neudělá
až na to
že to přirozeně dojem udělalo
ani ne tak její vybraný přízvuk
nebo staromódní jazyk
ale způsob
jakým mě vzala na vědomí
opravdu vypadala
jako by bylo zajímavé
že tam jsem
co pro vás mohu udělat? pokračovala
Vy?...jsem tu přece na váš podnět
zachvěl jsem se jak hora před výbuchem
a doufal že si toho nevšimla
/ovšemže všimla/
zahlédl jsem
v jejích očích pobavení
totiž v mém oboru
má nekonečný smysl
pro drobný detail
mnohem větší význam
než představivost
sama o sobě
neboť jsou to úlomky
s čím pracuji
takže jsem okamžitě věděl
že nemá ráda
když si z ní lidé utahují
myslíte milá Astonishi
že počestný člověk netouží
někdy šlápnout do neznáma
třeba jen pro to překvapení?
po večeři umyjete nádobí
přečtené noviny uložíte do poličky
vyžehlíte prádlo
uložíte jej do skříně
prostě všechno děláte s ohledem
pro příští den
jenže ten nikdy nepřijde
takže se přítomnost stává mostem
na kterém lamentujete
vy i celý svět
ale nikoho nenapadne
vyhodit ten most do povětří
usmála se
myslím že si budeme rozumět
vy máte něco příteli
co když jednou máte
nikdo vám ublížit nedokáže
a já chci
aby jste mě to naučil také
vy totiž jste schopný vědět
kdo opravdu jsem
a co skutečně chci
i když to ani já sama nevím
nebo ven
už nevím
a zadívali jsme se
jeden do druhého
ona měla za uchem snítku
s pěti fialkovými zvonky
taková akvarela
poeticky laděná
co prošla pokladem
pohádky tisíce a jedné noci
s patinou a třpytem
nabitá intenzivní energií
co vás pohltí
věděl jsem
že se jejím vzhledem
nesmím nechat zmást
mám zkušenosti z ulice
kde musíte vypadat jinak
než ve skutečnosti jste
a mluvit praštěně
když totiž mluvíte příliš chytře
tak to udělá dojem v tom
že máte sice dobrou hlavu
ale vše ostatní je slabé
je nutné udržet rovnováhu
u ní jsem věděl
že musím vypadat silně
a zároveň nepřipustit
aby si myslela že jsem pitomý
i když ty její oči
byly pěkně pronikavé
vypadáte mladě řekla
ne tak mladě jak si myslíte
odpálil jsem
ale nebylo to moc pravdivé
zajímavé
pojďte dál drahý pane
drahý? V duchu jsem se zasmál
a pomyslel si
tohle na mě dojem neudělá
až na to
že to přirozeně dojem udělalo
ani ne tak její vybraný přízvuk
nebo staromódní jazyk
ale způsob
jakým mě vzala na vědomí
opravdu vypadala
jako by bylo zajímavé
že tam jsem
co pro vás mohu udělat? pokračovala
Vy?...jsem tu přece na váš podnět
zachvěl jsem se jak hora před výbuchem
a doufal že si toho nevšimla
/ovšemže všimla/
zahlédl jsem
v jejích očích pobavení
totiž v mém oboru
má nekonečný smysl
pro drobný detail
mnohem větší význam
než představivost
sama o sobě
neboť jsou to úlomky
s čím pracuji
takže jsem okamžitě věděl
že nemá ráda
když si z ní lidé utahují
myslíte milá Astonishi
že počestný člověk netouží
někdy šlápnout do neznáma
třeba jen pro to překvapení?
po večeři umyjete nádobí
přečtené noviny uložíte do poličky
vyžehlíte prádlo
uložíte jej do skříně
prostě všechno děláte s ohledem
pro příští den
jenže ten nikdy nepřijde
takže se přítomnost stává mostem
na kterém lamentujete
vy i celý svět
ale nikoho nenapadne
vyhodit ten most do povětří
usmála se
myslím že si budeme rozumět
vy máte něco příteli
co když jednou máte
nikdo vám ublížit nedokáže
a já chci
aby jste mě to naučil také
vy totiž jste schopný vědět
kdo opravdu jsem
a co skutečně chci
i když to ani já sama nevím
Tipů: 13
» 04.02.16
» komentářů: 6
» čteno: 555(13)
» posláno: 0
» nahlásit
» 27.02.2016 - 09:45

ST mně přijde málo
ke chvále slova už chybí
tak jak se stokrát psalo
tvé básně se mi líbí, moc...
ke chvále slova už chybí
tak jak se stokrát psalo
tvé básně se mi líbí, moc...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: na hrompěkná... | Následující: v zátiší s chřestem...


