*Vražda z bezradnosti*

Věznice stála na okraji města a patřila k ní oplocená zeleninová zahrada, o kterou se starali pod dozorem strážců vězňové, kteří byli odsouzeni jen ke krátkodobým trestům a měli takto trochu volného pohybu na čerstvém vzduchu. Zeleninu prodávali městskému obyvatelstvu za sníženou cenu a takto si skromně přivydělávali. Nemuseli ve styku s veřejností nosit žádný vězeňský a tím i nápadný oděv, chodili v civilu.

Graf organizoval denně jejich práci, poněvadž byl původním zaměstnáním zahradníkem. Během času se u něho vyvinul v jeho postavení trochu neobvyklý přátelský vztah k jednomu z mladších vězňů, který byl taky zahradníkem. Brával ho s sebou k zákazníkům, kteří si za mírnou cenu objednávali občas vězně k úpravě svých zahrad, kam je vozil jako velitel pracovní čety ve vězeňském mikrobusu a po dobu prací na ně dozíral a radil co a jak to mají dělat.
Byl k nim celkem benevolentní, ale někdy se tak zapovídal s majitelem zahrady, že ani nevnímal, zda jsou opravdu všichni jeho svěřenci pohromadě. To se mu jednoho zářijového dne vymstilo. Když se měli vrátit, chyběl právě jeho oblíbený vězeňský zahradník!

R.G. dal okamžitě neustále a nenápadně střežit dům, kde kriminálník před nástupem trestu u své matky žil. Prvních čtyřiadvacet hodin proběhlo bezvýsledně. Dalšího dne odjela Gráfova manželka už brzy zrána, aby ještě zavčas před nástupem služby nakoupila v supermarketu nějaké potraviny pro domácnost. Do domova seniorů ale nedojela ani opožděně, ani během dopoledne. Její auto se taky pohřešovalo. V poledne toho dne si chtěl Richard vybrat v bance peníze, avšak konto bylo naprosto prázdné! Skrytou kamerou u bankomatu se zjistilo, že obnos vybírala jeho žena, za jejímiž zády stál v těsné blízkosti hledaný vězeň! Neuvěřitelné a těžko pochopitelné! Jak a kde se tyto dvě osoby mohly vůbec setkat?

Jako zkušenému odborníkovi bylo Richardovi okamžitě jasné, že jeho manželka je teď zcela určitě ve smrtelném nebezpečí, poněvadž si nemaskovaný násilník jistě uvědomil, že ho kdykoliv později při konfrontaci pozná.

Ku přísně hlídanému domu přijelo až třetího dne okolo půlnoci pohřešované auto pod cizí a zřejmě ukradenou poznávací značkou. Kvapně z něho vystoupil hledaný muž a zmizel v domě. Policie okamžitě vnikla dovnitř, domnělého pachatele, který se divoce bránil, zatkla a odvezla k výslechu, kde u něho osobní prohlídkou našla několik tisíc v bankovkách. Současně důkladně prohlédla auto a objevila v zavazadlovém prostoru zaschlou krev.

Zatčený se však zdráhal mluvit bez právního obhájce. I když bylo už po půlnoci, policie mu ho obstarala, protože bylo nutné rychle se dozvědět, co se s Richardovou manželkou stalo a vzhledem k nalezeným krevním stopám bylo nebezpečí z prodlení.

Na výzvu policie, aby se vyjádřil ke stopám krve v ukradeném autě a aby objasnil, co dělal po útěku z práce, se nejprve potichu radil s advokátem, než začal opatrně rozvazovat:

„Využil jsem nepozornosti velitele naší pracovní čety a utekl jsem do lesa, kde jsem až do rána notně prochladl a dostal hlad. Abych si mohl něco koupit k jídlu a vůbec, potřeboval jsem nutně peníze. Měl jsem u sebe nůž, který jsem ukradl v naší vězeňské zahradě a tím jsem chtěl uskutečnit svůj plán, jak si peníze opatřit. Za ranního šera jsem čekal na křižovatce při vjezdu do města na červenou, abych požádal náhodnou a ochotnou řidičku, aby mě autostopem vzala do města.

Netrvalo to dlouho a podařilo se mi to. K mému největšímu údivu a zděšení to však byla manželka našeho dozorčího velitele, kterou jsem znal, když u nás někdy s manželem nakupovala zeleninu pro domácnost. Místo, abych auto co nejdříve opustil, dal jsem jí nožem okamžitě najevo co bych spáchal, když nezastaví u své banky, aby pro mě z automatu vybrala co možná nejvíc z jejich konta.

Pochopitelně nechtěla, ale donutil jsem ji k tomu. Pak už to šlo všechno jako na běžícím pásu. Ranní šero ještě přetrvávalo a nikdo v blízkosti automatu nebyl, takže vše proběhlo nerušeně. Nařídil jsem jí vyjet z města ven, kde měla zastavit na postraní lesní cestě a vystoupit. Teprve teď jsem si však uvědomil, že mě nejenom konkrétně udá za to, co jsem s ní provedl, ale kdykoliv později mě i pozná, budeme-li konfrontováni.

Byl jsem bezradný, jak takto zauzlenou situaci nějak radikálně ukončit. Stejně jako mě přitom nesmyslně napadlo, abych ji ještě znásilnil, což jsem vlastně původně vůbec nechtěl! Když pak přitom tak šíleně křičela a volala o pomoc.... s těžkým srdcem jsem vytáhl nůž a...“ tuto větu pro křečovitý pláč neukončil.

Chvíli to trvalo, než se zhluboka nadechl: „Nablízku nebylo nic, čím bych její mrtvolu pokryl. Vtáhl jsem ji do auta, zajel hluboko do lesa a tam ji uložil pod nalámané větve a roští“, ukončil nyní už zase chladnokrevně svou zpověď.

• Zahradník, vězeň a vrah v jedné osobě byl odsouzen nepodmíněně na doživotí. Vyšší instance jeho odvolání zamítla a rozsudek potvrdila.

• Těžkou depresí akutně onemocnělý R.G. odešel po dlouhotrvající pracovní neschopnosti do předčasného invalidního důchodu. Jeho děti jsou a zůstanou navždy psychicky narušené.