Vodičko, vodičko...» autorka: Mirka Hedbávná |
Teče voda, teče, někdy svahem.
Z nebe deště nedoletí dolů.
V trávě roste kytka, někdy málem
nevyroste k slunečnímu stolu.
Plave vlna, plave, někdy tiše,
na hladině hledá tóny lidí.
Rozplyne se do zrcadla, dýše,
jako když se muž a žena šidí.
Píská vítr, vlaje, žlutý v poušti.
Krajina se mění, horká suchem,
krajina zná láskyplné houští.
Kdo ví, zda trn projde růži uchem?
Tam a zpátky, hrubě po tuřínu,
tuřínová plynu. Pískám. Hynu.
Z nebe deště nedoletí dolů.
V trávě roste kytka, někdy málem
nevyroste k slunečnímu stolu.
Plave vlna, plave, někdy tiše,
na hladině hledá tóny lidí.
Rozplyne se do zrcadla, dýše,
jako když se muž a žena šidí.
Píská vítr, vlaje, žlutý v poušti.
Krajina se mění, horká suchem,
krajina zná láskyplné houští.
Kdo ví, zda trn projde růži uchem?
Tam a zpátky, hrubě po tuřínu,
tuřínová plynu. Pískám. Hynu.
Tipů: 22
» 08.01.16
» komentářů: 9
» čteno: 798(19)
» posláno: 0
» nahlásit
» 09.01.2016 - 16:55
krizekkk
Voda je dar. ST
» 11.01.2016 - 00:09
detektor
ST
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Kytara | Následující: Zpívání Ej..