Kytara» autorka: Mirka Hedbávná |
Už brzy dotiká. Má ulice
nebude prázdná, nocí užaslá.
Chodec zmešká ohrady, kde pásla
svá jitra šedorůž v pohnutém cé.
Už brzy dotiká. Svou závoru
utrženou, jako z houslí struna,
rozezní do synkop světlá luna
a srovná svůj nápěv s dřevem javoru.
Už brzy dotiká. Po spirále
poletí, jak lístek v kraji moří,
kde neviditelný neuhoří.
A slepý vloží na šíj korále.
Tikám, tikáš, tikáme. Ulici
kytar prozpíváme na petlici.
nebude prázdná, nocí užaslá.
Chodec zmešká ohrady, kde pásla
svá jitra šedorůž v pohnutém cé.
Už brzy dotiká. Svou závoru
utrženou, jako z houslí struna,
rozezní do synkop světlá luna
a srovná svůj nápěv s dřevem javoru.
Už brzy dotiká. Po spirále
poletí, jak lístek v kraji moří,
kde neviditelný neuhoří.
A slepý vloží na šíj korále.
Tikám, tikáš, tikáme. Ulici
kytar prozpíváme na petlici.
Tipů: 13
» 05.01.16
» komentářů: 6
» čteno: 767(16)
» posláno: 0
» nahlásit
» 06.01.2016 - 17:33
krizekkk
Líbí
» 09.01.2016 - 12:08
byla jsi kytarou
zamčena na petlici
s myslí tak bujarou
a rozesmátou lící
byla jsi strunou
šíjí pro korály
písní nad lagunou
než rýmy dotikaly
*
zamčena na petlici
s myslí tak bujarou
a rozesmátou lící
byla jsi strunou
šíjí pro korály
písní nad lagunou
než rýmy dotikaly
*
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Devětkrát rozpačitá | Následující: Vodičko, vodičko...