Ironická

UDG, že prej éterická,
Poláková, že prej nafrněná,
a já, že nic z toho není o mně,
jsem ovšem celá ironická!
Skládejte si ty svý texty jindy,
až nebudu mít špatný období.
Že mám zas na všecku hudbu pindy?
To už je bohužel takový…
Vyjdeš z domu a ty evokace,
to jsou mi holé provokace!
Tramvaje jedou, v nich Kryštof sedí,
přespávaj tam modelky a ven občas hledí,
vypadaj jak andělé, ale ne černí.
Jenom ta Lucie a ty kolem ní.
Musím zas domů, vždyť to přece nejde!
Zamknu ty voloviny do trezoru,
jen co se tam toho vejde!
A najednou – na mě tupě zírá,
do toho jenom tiše spílá,
pryč už je všechna moje víra…
Éterická, nafrněná… víla.
To už je fakt síla.
Víla… fakt nafrněná…
A krásně éterická.
Ach, já budu zase ironická.