Sama

Byla sama
V pokoji
V domě
I v životě
Byla sama
A mohla být, čím chtěla
Tu se ani nenaděla
Ve vší své skromné prostotě
A byla opět sama
Jen starý provaz visel na plotě
. . . . .
Starý provaz visel někde na plotě
A milého rozžíraly souchotě
Ona byla s ním
A přitom dávno sama
Nemohl snést
Jak tato smutná dáma
Dříme již vedle v posteli
Sama
A on může vykašlat duši
Pro ní
Drama
Starý provaz už nevisel na plotě
. . . . .
Byla stále sama
Ve světnici lehce ozářený kříž
Světlem ze zatemněné vitráže
Barevné jako koláže
Mistrů, co nebudou blíž
Sama
Tak sama
Vyšla po ranní trávě
Teskno a smutno
Bylo kolem právě
Pokládá květiny na pustou plošinu
Sama
Tak sama
A přec stále nosí mu