to ráno bylo něžně jemné a optimismem kypící...
jako Sněhurčina první podprsenka…
» autor: enigman |
slunce tiše zalévalo kraj
drátěné ploty i bodláčí
ale pak se cosi ozvalo
ten zvuk zněl nejdřív z dálky
ale rychle se blížil a sílil
zvuk hutné prazákladní síly
co rezonuje v uších
v páteři
ve slabinách i srdci
takový úryvek z opery
která se hrála
v pátý den Stvoření
ještě než vznikl muž a žena
ještě když Jehovovi
čouhala z hvězdného prachu jenom hlava
a sbor pod taktovkou Lucifera
zpíval z blínu a bahna
zaklonil jsem hlavu
a spatřil jak pootevřená kudla
hejna divokých
ryje do oblohy tajné slovo
které díky své podstatě
nemusí být vysloveno
až se jedna z dlouhokrkých oddělila
a přistála těsně přede mnou
byla to ta nejcharismatičtější bytost
s rozčepýřenou šošolkou
jakou jsem kdy potkal
opatrně rozpustilá
omamně jarní
i zlátnoucí podzim
zvolna pečený
s půvabem jemně soleným
s oduševnělýma očima
a ústy smyslnými tak
že by kvůli ní
i papež skočil z balkonu placáka
celým srdcem
oslavující paradox a zmatení
v nichž se vznáší lidství
potutelně se uculila
pojď se se mnou proletět příteli
a já popadnul klobouk a šel
protože vím
že ať mě povede kamkoliv
bude to tam vždy zajímavější
než v místě
kde se právě v danou chvíli nacházím
drátěné ploty i bodláčí
ale pak se cosi ozvalo
ten zvuk zněl nejdřív z dálky
ale rychle se blížil a sílil
zvuk hutné prazákladní síly
co rezonuje v uších
v páteři
ve slabinách i srdci
takový úryvek z opery
která se hrála
v pátý den Stvoření
ještě než vznikl muž a žena
ještě když Jehovovi
čouhala z hvězdného prachu jenom hlava
a sbor pod taktovkou Lucifera
zpíval z blínu a bahna
zaklonil jsem hlavu
a spatřil jak pootevřená kudla
hejna divokých
ryje do oblohy tajné slovo
které díky své podstatě
nemusí být vysloveno
až se jedna z dlouhokrkých oddělila
a přistála těsně přede mnou
byla to ta nejcharismatičtější bytost
s rozčepýřenou šošolkou
jakou jsem kdy potkal
opatrně rozpustilá
omamně jarní
i zlátnoucí podzim
zvolna pečený
s půvabem jemně soleným
s oduševnělýma očima
a ústy smyslnými tak
že by kvůli ní
i papež skočil z balkonu placáka
celým srdcem
oslavující paradox a zmatení
v nichž se vznáší lidství
potutelně se uculila
pojď se se mnou proletět příteli
a já popadnul klobouk a šel
protože vím
že ať mě povede kamkoliv
bude to tam vždy zajímavější
než v místě
kde se právě v danou chvíli nacházím
Tipů: 17
» 20.12.15
» komentářů: 9
» čteno: 556(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 20.12.2015 - 08:09
To se ti moc povedlo. Ten zvuk jsem jednou "prožila" a nedá se na něj zapomenout...ST
» 20.12.2015 - 13:13
A já jsem se proletěla Tvou básničkou, moc pěkná a povedená :-). Krásné svátky přeji :-)
» 20.12.2015 - 15:34
detektor
vavaoko to napsal i za mne.....svádíš...ST
» 20.12.2015 - 17:39
chválím tě za použití slovního spojení „rozčepýřená šošolka“. Ale to rozhodně není jediná věc, která se mi ve tvém dílku líbí. Také například oceňuji kaskadérský kousek prvního muže katolické církve. :-)
» 20.12.2015 - 21:11
a já popadnul klobouk a šel
protože vím
že ať mě povede kamkoliv
bude to tam vždy zajímavější
než v místě
kde se právě v danou chvíli nacházím
ST!
protože vím
že ať mě povede kamkoliv
bude to tam vždy zajímavější
než v místě
kde se právě v danou chvíli nacházím
ST!
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: když se náhle přeruší vysílání… | Následující: šířila se z ní vůně...