Pět provazů

Starý dub jak král stojí,
U prostřed prázdných luk,
Je však bohužel svědkem,
Těch Tantalových muk.

Na větvi pět provazů,
Jenž nesou váhu těl,
Každý z těchto mužů,
By život vrátit chtěl.

První muž má na zádech,
V toulci šíp i luk,
A na tom jeho provazu,
Je udělaný suk.

Druhý muž má na prsou,
V kapse srolovaný list,
Na kterém je nakresleno,
Pár prapodivných míst.

Třetí muž má vraženou,
Tužku hluboko v oku,
Oblečen v bílé košili,
Které chybí pár cvoků.

Čtvrtý muž má vlasy,
Ve všech odstínech šedi,
A jeho spona na pásku,
Je vyrobena z mědi.

Pátý muž je poslední,
Který se tu houpe,
Ptát se proč tu visí,
Je poněkud hloupé.

Neměli prý právo,
Tu klidný život žít,
Chtěli se jen flákat,
A všechno co chtěj mít.

Pak se někdo rozhod,
Že nenechá je žít,
Že je pro ně lepší,
Na krku smičku mít.