Kočkovaná

Slyším cvaknutí kliky,
Koukám na dveře,
V tom někdo ve chvíli,
Prudce je otevře..

Je to trošku jak pohádka,
Slyším výkřik.. Útok!
Jen ve dveřích se minou ruce
A hned zase klapne západka.

Než člověk se uklidní,
A začne přemýšlet co dál,
Všimne si že mu sem někdo cosi dal,
Je to černé, roztomilé a vrní to.

Může se zdát že je to kočka,
Ale zdání může klamat!
Opovažte se na tu kočku,
Jen tak ledabyle sahat..

Opatrně ji uchopím,
Vylezu ven z pokoje
Pak už se jen proplížím,
Až k bratrovi před dveře.

Prudce otevřu a Vhodím sem kočku,
Zabouchnu uteču a začnu se smát,
Na tuhletu praštěnou dětskou hru,
i ten můj bratr vzpomíná rád!