ten most se tyčil k nebi jako harfa...

zahalil mne kouř
takže jsem nabyl dojmu
že v mých plicích
táboří dívčí skautský oddíl
a opéká věnec buřtů

když se rozptýlil
vynořila se žena
seděla na zábradlí
jednu ruku na okraji
druhou v klíně
tmavě rudé sukně
s proužkem na opáleném krku
naznačujícím kde se jí otvírá blůzka
jako bílá květina

štíhlá a jemná
vlasy do copu spletené
kolem hlavy obtočené
oči hluboké chladné vody
plynoucí stínem řeky
skoro nachové
jen tu a tam s jantarovou krůpějí
myšlenky viditelné
plovoucí radostné
jiné starostlivé
některé se jen mihly
další pomalé a klidné
a v některých nebylo nic než barvy

otočila se mlčky ke mně
v očích uviděla odraz
toho co je vepředu
a protože jsem tam vložil
i kus sebe sama
ztratila napjatý výraz
a najednou jí bylo zcela jasné
co hledá