Smutný houslista

Smutný houslista

U hrobu tiše seděl, smutně hrál,
Smyčec klouzal po strunách,
Nahoru a dolů, tón se dral,
Dozníval daleko v dálavách.

Hrál teskně ten smutný houslista,
Lásku mu na věčnost osud odeslal,
Jak růže bez květů, bezlistá,
Jeho srdce je; čas vzpomínky zanechal.

U hrobu svého milého teskně hrál,
Nastal večer chladný, noc jasná byla,
Doufal, že sen pouhý se mu zdál,
Že jeho láska navždy neodplula.

Tak sedí tam stále, smutně hraje,
Slz prolil nepočítaně pro svou lásku jedinou,
Čeká na chvíli, až jednoho dne,
Jednou se svým milým spolu ve hvězdách spočinou.