s železnou nocí...

je železná noc
přesto nemrzne
světlo z hořící hranice
dopadá mezi stromy

vysoké tiché nebe
svěží vzduchem
na stráních
pokojně odpočívají
křehké tóny

stezky se vinou
žloutnoucím lesem
každým dnem se objevuje
nová hvězda
a měsíc se rýsuje
jako zlatý stín
ponořený do stříbra

je železná noc
říkám si
prudce rozechvěn
omamnou radostí
z tohoto času a místa

vzdávám hold
té osamělé noci v lesích
hold tmě a šepotům
v korunách stromů
sladkému mlčení
i prostému libozvuku
co zní uším v listí

vzdávám hold
hlasu života
tomu větřícímu čenichu v trávě
duše zadumaná
s čepicí hluboko do čela
zády o kmen
koukám do ohně
ruce založené za krkem

díky za tu osamělou noc
za šumění kypící krve
jež se line
mým srdcem