Striptýz

Těm cucákům teče možná ještě mlíko po bradě, ale je s nima fakt sranda. Jejich bláznivým nápadům se hlasitě směju. Ostatní kamarádi se už rozutekli po lese a chrní někde v trní. Já starý vypelichaný pes tady s partičkou mlaďochů ještě vyju na měsíc.

Sedíme prokřehlí u ohně. Doplňuju přísun tekutin červeným a chachaři z Milostovic sypou jednu perlu za druhou.
Milostovice jsou kousek od Opavy. Vzpomenu na Zdeňku. Opava, tam přede mnou i se synem utekla. Hrknu si další lok vína pro zahřátí.
Kluci z Milostovic jsou tak o deset let mladší než můj syn. Ten by si na sebe čundrácké hadry nikdy nevzal a neseděl by tady u ohně. Láká ho záře velkoměsta, ne noční oblohy.
Mým veselým kumpánům bych mohl být otcem, možná i dědou? Zapomínáme na věkový rozdíl a vymýšlíme dost drsné vtípky.

Vychází slunce. Oblohou se vznáší obraz letícího draka.
„To je hustá romantika!“ pronese Ondřej a začíná si výjev na obloze zaznamenávat. Kreslí znamenitě. Mžourám mu přes rameno a žasnu. Ten kluk umí. Má talent. Ukazuje mi pak celou plejádu jiných draků ze svého cancáku. Vypráví mi o jejich důležitosti v našich životech. O jejich symbolice.

Vína jsem vypil víc než jsem chtěl. Trochu vrávorám. Zažvatlám Ondrovi do ouška: „Já ti ukážu toho svého... draka!“
Podstoupím stranou, aby mne všichni dobře viděli. Začínám se kroutit, odhazuju vestu, rozepínám pomalu košili.
Kluci ani nedutají, vyměňují si mezi sebou zděšené pohledy. Tuší nejhorší.
Strhávám ze sebe košili. Dlouhými vousy se třu po chlupaté hrudi. Nasliním si prsty a něžně laskám všechny jizvy na svém velkém břiše. Kluci se tváří velmi znechuceně.
„A teď pozor pánové, teprve začínáme! Ještě jste neviděli moji chloubu“ smilně na ně pomrkávám.
Mé obecenstvo nahlas protestuje a nevolnost pravděpodobně ani nepředstírá.
Otáčím se k nim zklamaně zády.

Slyším jásot a slova obdivu.
„Ty vole Henry, ta tvoje chlouba je lepší než ty moje malůvky!“ Ondra uznale pokyvuje hlavou nad vytetovaným drakem na mých zádech.
„Takového draka jednou vykováme na kovadlině, uvidíš. To budou všichni čumět!“ slibuje můj mladý kamarád Ondřej. Kovář z Milostovic.

„Věřím vám kluci. Vykovejte ale raději celou dračí rodinku“ vzpomenu si na Zdeňku a syna. „Ono je někdy i tomu nejdrsnějšímu drakovi smutno“ zvedám košili, vestu. Písknu a usměju se na Gastona. Podrbu ho.

„Tak… striptýz máme za sebou. A jde se uklohnit snídaně pro ranní ptáčata!“