O Efeldurovi

„Tichý ševel listoví zněl v dál černou tmou,
Když přišel na svět Efeldur, zrozen pod Lunou.
Vlas stříbrný měl, oči jako modré nebe,
Safír zářil mu v okruží zlatém na čele.

Jeho hlas zněl nocí bezhvězdnou,
Když pěl slunci píseň líbeznou.
Měl břitký meč a kopí dlouhé,
Z nepřátel zbyly kosti pouhé.

Ptáci a zvířata byli jeho přátelé,
Miloval hvězdy na nočním nebi zářivé,
V té vysoké mohyle teď mrtvý leží,
Zpráva o jeho skonu s větrem už běží.

Sbohem Efeldure, příteli,
Ať hvězdy nad tvým hrobem září.“