Láska to je boží dar ( 3. Dialog o bolesti a hrůze )

V hloubi lesa pod korunami starých stromů sedí muž a žena. Mezi bohatými větvemi nad svými hlavami pozorují prosvítající ocelově šedou oblohu. Slyší šumění listů stromů a spokojený dech spícího dítěte.

Henry touží Sidonii chytit za ruku a už nikdy ji nepustit. Sidonia zasténá bolestí. „Nedotýkej se mě. Vše mě bolí.“ Schovává ruce, které poznaly torturu. Některé nehty na rukou má černé. Inkvizitorovi pomocníci zvládli zabodávat jehly pod nehty se znamenitou praxí. Palce na krásných nohou má rozdrceny. Krátké světlé vlasy poletující ve větru připomínají chmýří pampelišky. Stále se třese. Hlady? Zimou? Strachem? Nevyspáním?

„Hrůzou…hrůzou se celá třesu. Jak je možné, že ti nejpoctivější lidé byli umučeni jako první? Proč přežili ti šizuňci a podvodníci? Kde je spravedlnost?“

Henry se ji snaží konejšit. „Jednou v budoucnosti, kde žiju já, se ukáže na křivdy, které na vás byly páchány. I v muzeu, které jsem založil, nyní město buduje prostor připomínající tyto hrůzné události.“

Sidonia se mírně pousměje. „Je dobře, že bude uctěna památka těm jedinečným lidem, kteří nic špatného neudělali. Je správné, že si nové generace připomenou jejich zmařené životy. Zaslouží si to. Je dobře, že spravedlnost existuje.“



Henry neví, jak dál. „Ono je to trochu jinak. Ve sklepě bude ukázka mučírny.“

Sidonia se zhrozí. „ Cože? Ten příběh nikdy neskončí?! Lidé se budou dívat na ty hrůzné věci? To je proti zdravému rozumu. To tam budou mít nějaké vězně, které budou znovu mučit?“

„Ne, to ne,“ snaží se zachraňovat rozhovor Henry. „Budou tam vystaveny mučící nástroje a bude tam povídání o Bobligovi.“

Sidonia se znovu zhroutí. Drkotá zuby. „Kdo se na takové svinstvo bude chtít dívat? A jméno toho vraha budou dál lidé znát a nebudou znát jména jeho obětí? Vždyť ty by si to právě zasloužily."

"Co tomu říkají kněží? Co tomu říkají učitelé? Snad jsou té hrůzy ušetřeny děti!“

Henry přemýšlí. Je důvodem mé cesty, abych se zamiloval do Sidonie? Nebo je důvodem, abych se zamyslel, co mám ve své expozici v muzeu ukazovat?

Přemýšlí dál. Co by chudák Sidonia řekla na výstavu preparovaných lidských těl? Firma zajišťující tuto zvrácenost zapomíná veřejnosti sdělit, že exponáty jsou vyrobeny z těl reálných lidí. Existují dokonce tvrzení, že kůže jim byla zaživa stažena z těla. Dotyční prý měli jen jinou víru než komunistická strana Číny.

Mám jí povědět o druhé světové válce, o televizních pořadech plných vražd?

Mlčí. Chlap jako hora a neví si rady. Nezná odpovědi.