léto na severu bývá krátké...

chrousti už přestali létat
a v lidech se vyznám
čím dál méně
ačkoli na ně svítí slunce
dnem i nocí

co se asi odehrává
za jejich podivnými čely
za čím se dívají jejich oči?

teď je podzim
dostal jsem žízeň
a napil se z potoka
pár kroků tam a zase zpátky
obklopen vůní
co vydává listí javorové

myslím na to
že už je pozdě

občas namočím čepici
a suším ji
jen abych ukrátil chvíli
někdy se mi zdá
že se lidé podobají krátkému létu
právě tak okouzlující a prchaví

když ztrácím srdce
myslím na ni
bavím se a rozptyluji

bylo to jednou na vyjížďce
měla na rameni skvrnu
snad prach
možná bláto z cesty
a já ji chtěl políbit
ale místo toho
jsem ji poplácal po zádech
abych ji zahřál

pak si odvázala z krku
hedvábný šátek
a uvázala ho mě
večer jsem jí řekl
že jí jej vrátím zítra
ale ona ho chtěla vrátit hned
schová si ho prý tak jak je

když jsem ji potkal po čase
zeptal jsem se jí co šátek?

přinesla jej zabalený v celofánu
stále stejný jako tehdy v létě

a co bylo dál?

nic
to je vše
jenom si myslím
že to od ní bylo hezké