Láska to je boží dar ( 1.Úvod )

Tato kapitola je jen pro pamětníky a staromilce. Nebo naopak může být návodem pro neznalce historie. Vy, kteří vše již víte a znáte, nechcete ztrácet drahocenný čas, prosím, přeskočte.

Henry si spokojeně hoví na svém místečku. Na zahrádce před hospodou Koruna pěstuje přátelské vztahy a veselou náladu. Užívá si teplého počasí, úsměvů kolemjdoucích. Konec jara a začátek léta roku 1996 je plný dobrých zpráv a všemu se daří. Město Zlaté Hory začíná investovat peníze do oprav budovy Muzea, které Henry založil v roce 1991. Muzeum dostává pracovní posily. Občané města nedočkavě očekávají připravované mistrovství Evropy v rýžování zlata. Takovou slávu město nikdy v historii nezažilo. Všichni mají v paměti nedávnou návštěvu prezidenta Václava Havla, který popřál úspěch této události. Zlatohoráci věří, že nyní konečně nastávají zlaté časy Zlatohorska.

Henry opět pročítá poznámky ve svém cancáku. Nechce přípravu na mistrovství podcenit. Občas si usrkne z půllitru svůj vinný mix. Dnes má dvě deci červeného a tři deci sody.

Nenachází ve svém cancáku žádné resty.
Kamarádi z Polska mu přivezli dost jantaru na výrobu Jantarovice. Odškrtnuto.
Kamarádi z Jižní Moravy dodali dostatek dobrého červeného vína. Odškrtnuto.
Firma na výrobu zlatokopeckého rumu má zaplněn celý sklad destilátem s etiketami rumu, na kterých se usmívá právě on…Zlatokop Henry. Odškrtnuto.

O pití tedy nemusím mít strach. Hlasitě si oddechne. Nealko bude taky. Trochu se však zakření. Nová sodovkárna vzniklá na místě bývalých rudných dolů má na etiketě limonád nakresleny tovární komíny a těžební věže v panoramatu krajského města Ostravy. To zřejmě navrhoval nějaký velký kreativec??? Snad někdo v budoucnu bude mít lepší nápad!!! Čistá pramenitá voda a komín? Rozpačitě kroutí hlavou. No nevím, snad hned nezkrachují…strachuje se. To by místní lidé přišli o práci.

Přemýšlí dál. Poslal pozvánky na mistrovství všem kamarádům? Posledních pár týdnů vhodil do poštovní schránky snad stovky svých pohlednic. Chudáci listonoši. To se jim to pronese. Kdyby se to dalo posílat jinak, třeba počítačem? Přemýšlí.

Kouká na Gastona, podívá se do jeho moudrých psích očí a zeptá se: „Co teď?!“

Gaston se otočí hlavou na Zlatý střed.

„Myslíš na vandrování časem? Teď? Ve chvíli, kdy bych se měl soustředit na akci evropského významu?!“

Gaston kývá souhlasně hlavou.

„Měl bych asi vidět svět i z jiné perspektivy. Zakořenil jsem trochu u toho muzea. Snad to tady chvíli beze mne zvládnou.“ Přemýšlí nahlas a mne si svůj hustý plnovous. Vstává. Pobízí Gastona. Bez jakýchkoliv příprav, prostě jen tak, kráčí oba po přerušované čáře silnice na Zlatý střed.

Lidé se diví. Co se ten Henry motá na silnici pořád na stejném místě? Co vidí zajímavého na radnici a co na kostele? Mnozí si myslí, že je asi opilý nebo mu prostě z velkého pracovního vypětí jednoduše hráblo.

Najednou se Henry někam vypaří a v tu chvíli jakoby se rozlila náměstím vlna ticha. Slunce trochu pohaslo a vše se malinko zpomalilo.