Z tíhy mlčení

za dlouhých nocí se mi zdává
že se nemůžu hnout
bojím se, že už neumím žít
bez těžkých zámků a pout

vždy, když chci přervat řetězy
mě bolest strhne zpět
jsem vězněm slabosti a strachu
vězněm dlouhých, promarněných let

často se nepoznám v zrcadle
tvář, kterou vidím, je mi cizí
pravda a lež, temnota, světlo
v mlze kolem mě všechno mizí

v mé hrudi zeje černá díra
v mé hlavě tančí smrt
jako bych byla suchou slámou
a tys jen sirkou škrt