Na okraji potopy

nevěděla jsem už kudy kam
ležel jsi vedle mě
opilá šancí na věčnost
jsem tě přibila na kříž
a sklonila hlavu k modlitbě

měla jsem málo víry, lásko
pořád se mi jí nedostává
nikdy jsem nehledala cestu do nebe
přece
jsem dostala, co jsem chtěla
a kdyby ses mě zeptal
tenkrát
řekla bych s francouzským akcentem
"Po nás ať přijde potopa"

teď stojím na jejím kraji
a je mi líto, že jsem nikdy neprosila

miluji tě nazpátek všemi staletími
a miluji tě tisíc světelných let vpřed
ale jsem slabá
a jen co se protrhne první hráz
voda mě smete