Hlas, jež zavál čas

Na břehu rybníka seděla
panna krásná jako květ
lístky okvětní pomalu trhala
slza v oku zakryla ji svět.

Už je to nějaký čas,
co slyšela lásky hlas
dnes však ševelilo jen boroví
špaček v koruně snad ji odpoví.

Už je to nějaký čas,
co slyšela lásky slov
hlas, který zavál čas
špaček spustil proslov.

Už je to nějaký čas,
co slyšela jeho hlas
šeptající hlas slov lásky
dnes však jen větřík ji pohladí.

Čas večerní skromně halil oblohu
Luna ukáže se již brzy na obzoru
špaček vyprávěl ji o jejím milém
o hrdinovi, jež spočinul ve věčném spánku.

Boroví zvěstovalo ji o litém boji
o krajině daleké, která se do ruda barví
větřík v prosbách o odpuštění laskal její líce,
neb hlas svého milého neuslyší již nikdy více.