vážčí ochozy / cedím západ slunce mezi rty jak vosí krev

neobvyklá dvojice

» autor: Kajuta

možná jsem můra s šerem přes oko
co si čte v jeho zaprášené knize
(k šipce svíčky raději nevybízet)

A ty jsi vzdušná akrobatka

~ vážka ~

na níž je i vítr krátký

princezna ostrých cuchů-letů

Hladina vody je tvůj ochoz

ustát na ni zvládneš hravě

Má voskově bílá kůže
tvé perutě z blankytu

cedím západ slunce mezi rty jak vosí černozlatou krev, těšící se na Noc
proléváš plachost na tanečním parketu rybníka

mé kosti to je magie
tvé kosti jsou lehkost ze slitého kovu barev

knihomolný hlad živí mne
letecká živnost pohrávající si s prstýnky rosy na trávě zas tebe

Tipů: 12

» 03.10.15

» komentářů: 9

» čteno: 687(12)

» posláno: 0

» nahlásit

Ze sbírky: vlákna

Komentáře (9)

» 03.10.2015 - 12:10

Lilith

Jůůů, to je kouzelná zvláštní dvojka... i taneček vážky s můrou může být k pokoukání a rozcuchání vod i chmýří bodláků... jeden letí na křídlech, druhý na stránkách příběhů a když noc nastane tak si to prohodí a můří křidýlka obkrouží stopy slov na hladině, co vážka mu tam zanechala ;-)
Je to krásné hmyzí zamyšlení, smekám tykadla... :-)
ST+Z

» 03.10.2015 - 12:14

Kajuta

Lilith: stříbroplaché díky, milá Lil - ze Slunce ukutá. :)

» 03.10.2015 - 12:26

Lilith

Kajuta: NZ.
PS: západ slunce jak vosí krev tam háže koření drama a napětí... protiklad lehkosti a plachosti... úžasné, opravdu zvláštní dílo :-)

» 03.10.2015 - 13:03

vavaoko

Moc fajn. ST

» 03.10.2015 - 13:04

Kajuta

vavaoko: děkuju a zdravím