neřízená...

tam kde se klene
věčně spící nebe
vlny tepla
vyzařované uprostřed noci
objímají v jemných závanech
chladného vzduchu
co se prohání sem a tam
podobné nerozhodnému duchu
cítíte obrysy prastarých menhirů
a vracející ozvěna
mění prostor
za hranicemi dosahu

stál jsem tam
se srdcem bušícím
ve staccatovém rytmu
za zády pouštní prázdnotu
a usmíval se ničemu

znenadání se objevily
pěkně utvářené kotníky
následovaly dokonalá lýtka
obojí v černých punčoškách
táhnoucí se do nekonečna
pak bronzová stehna
když se vynořilo
temně chmýřovité negližé
korzetomatózně stažené v pase
se zdobně klenutými oblouky
proti kterým Berniniho baroko
splaskne jak pouťové balónky

ztěžka jsem polkl

rozpustila by led
jako veganské horko

položila se
na smaragdové hedvábí
telepatické trávy
vonící květinami
a zrajícím vínem
po její výrazné tváři
navajských rysů
se převalovaly útržky světla
a já byl
se svým hlasem
se svých dechem
na jejím těle

vířil jsem v jeskyních
jejích uší
jejích úst

Conduit se jen rozmarně usmála
příteli možná si pro vás sundám brýle