Brouzdaví...

To údolí je klikaté
tiché místo
strmé svahy
černé skály
nízké stromy
vyrůstající v ostrých
větrem zohýbaných úhlech

nejsou tu žádná obydlí
jediným pohybem
je šedý proud mraků
a záblesk slunce
na tenké říčce

les vypadá nepovědomě
chlad štípe
do nosu a tváří
kůra na kmenech pláče
smetanový plyš podkoří
třísní černorzivě
špičaté listí visí v mlze
a vzduch voní lékem
co v nich koluje

mystická energie
se svými prsty času
mi rozčesává vlasy
dolinou vane
měkká vnímající bytost
nasávající vůně
mezi mechem a kameny
zanechává za sebou
vlhká skaliska
a zakrnělé kleče
ze kterých kape vláha
a její neklid si nachází cestu
do mé duše

proto jsem rád tady
zde je totiž vidět
všechno skrz ni

je mnoho otázek
ke kterým se jen zdají chybět odpovědi

ale ona je ta co vzdoruje vysvětlení