Malování

Jj, jsem jednoduše akční. Pořád něco vymýšlím.. Naposledy jsem malovala.. a to koupelnu. Tři roky jsem se snažila navnadit drahého.. nejdříve po dobrém, pak po zlém, kdy jsem aktivně dělala fleky, kde jen to šlo.. aby měl potřebu s tím něco provést. Vzhledem k tomu, že se tato potřeba ani přes moje usilovné snažení nedostavila.. bylo rozhodnuto.

SI TO TEDA UDĚLÁM SAMA, ABYS VĚDĚL!!

Ne, že by mě tento zvrhlý nápad nenapadl už dřív.. jasně, že napadl! Za poslední dva roky dokonce minimálně stodvacetdvatisíc- šestsetpadesátčtyřikrát. Jenže to mělo háček. Drahý, jako by něco tušil, pečlivě uschoval všechny zbytky barev nevím kam a já si pokaždé připadala, jako když hledám velikonočního králíčka někde v pralese.

Ale kdo si počká, ten se dočká! Chybka se vloudila! :) Jednoho krásného dne, kdy jsem se rozhodla udělat z neorganizovaného bordelu v komoře bordel organizovaný, na mě vykoukl kyblík se zbytkem barvy.. Si to představte.. jen tak, bez ladu a skladu se povaloval na regále. Byl děsně, ale děsně vysoko.. Drahý má asi pocit, že netuším, že existují věci, jako štafličky a tak důvěřoval své odfláknuté skrýši. A kdo by to byl řekl.. miniaturní štětka se zase povalovala tam, kde nám od pacek upadla.. a to na botníku. NO TO BYLA JASNÁ VÝZVA!

Počkala jsem si, až jednoho krásného dne odejde do práce a pustila se do toho. Hned po natření zhruba 10 cm čtverečních, jsem začínala mít pocit, že to byl asi opravdu blbej nápad. Ono to víte.. se štětkou, která má v průměru poctivých 3,5 cm, se faaakt blbě natírá plocha o 16 m čtverečních.. Chtělo se mi plakat.. ne ze žalu, ale vzteky nad svým krutým osudem. Po asi hodinovém hysterickém záchvatu a deseti panácích slivovice na zdraví, jsem se uklidnila a bylo rozhodnuto.. Se nevzdám!!

Cca po šesti hodinách usilovné práce jsem měla hotovo. A to doslova. Musela jsem se pochválit. Nááádhera, nááádhera.. tedy.. v porovnání s tím, jak to vypadalo předtím. Menší nádhera v porovnání s tím, jak by to asi vypadalo, kdyby maloval šampion. Jenže jsem malovala já a tak mi nezbylo nic jiného, než celá napjatá posečkat další tři hodiny, než drahý rozrazí dveře cestou z práce.. Pro jistotu jsem rychle ukuchtila vcelku slušně vypadající mňamku, kterou jsem do něj nacpala dřív, než došlo na lámání chleba. Zatímco jsem se dívala, jak se cpe, až se mu dělají boule za ušima, přemýšlela jsem, co dál. Hlavou se mi honily myšlenky typu.. jestli mě má natolik rád, a zahrabe mě aspoň vzadu na zahradě pod jedlí, kde chci jednou skončit.. bo mě jen tak ledabyle pohodí na hnůj, kterej je blíž.. Jsem si to pro jistotu posichrovala sousedky a požádala jí.. aby, až uvidí manžu s lopatou a krvavým pytlem, co potáhne za sebou.. vyběhla a ukázala mu správnej směr :)

Co dodat.. Šampiona brzy čeká další zkouška nervů.. Chystám se totiž, i přes jeho odpor, vybudovat na zahradě malej hrad.. a následně jezírko z gumy od traktora.. teda.. až jí seženu. Byste nevěřili, jak něco tak ohavně znějícího může hezky vypadat.

Dovětek:

Asi po třech dnech "Nechápu, proč jsi mi neřekla, udělal bych to pořádně!"

*****

KDYŽ MUŽ ŘEKNE, ŽE NĚCO UDĚLÁ, TAK TO UDĚLÁ!

NEMUSÍTE MU TO KAŽDÝ ROK O_PA_KO_VAT!!