Josef FANDA

Zlatokop Henry již od dětství přitahoval pozornost. Vzbuzoval rozporuplné reakce lidí v blízkém i dalekém okolí. Inu král rebelů a dobrodruhů nemusí být svými divokými kousky každému pochuti.
Jako každá osobnost má Henry spoustu zastánců i kritiků. Vždy však svou osobností inspiroval. Ve webovnici se objevují články, kdy se Henry inspirací pro někoho stal nebo články o lidech, u kterých inspiraci hledal.
Dnes nastal čas, aby Henry představil svého velkého fanouška. Je sympatické, že i Henryho fanda je velkým bojovníkem. Ve své stylově rozcapené tvorbě bojuje s obsahem, formou a vkusem. I přes neustálé prohry ve všech liniích nevzdává boj a houževnatě se pere o své místo na slunci.
Henry si cení jeho neutuchající odhodlanosti a důmyslných bojových strategií.
Ve výtvarné tvorbě Pepa útočí rozpoznatelnými motivy všeobecně známých autorů. Kdyby již dříve Švejka nenamaloval Josef Lada, tak by ho stejně dobře, ne- li lépe ztvárnil Pepa. Henryho fanoušek navíc dokáže nečekaně citlivě propojit kresby s fotografiemi. Tento přesah Ladovi znatelně chybí.
Pozornost si zasluhuje levitující póza samotného autora. Na fotografiích takřka neměně provází místy na Zlatohorsku. Rafinovaně si pohrává se světelnými a písmovými efekty. Pozorného diváka vždy překvapí nečekaně jiné estetické poselství. Je patrné, že rámeček fotografií předurčuje autora k filatelistické preciznosti a práci s detailem.
Dokonale překreslené dobové fotografie ožívají díky Pepovi v obrazy ceněné sběrateli umění a trpaslíků až z Německa. Nepřející kritikové jistě budou předkládat jednoduchost a podbízivost. To se však pletou.
Tak komplikované technologické postupy v uměleckém ztvárnění svého idolu Henryho jen tak někdo nevymyslí.
Na mnohých obrázcích Pepa jako věrný fanoušek znázorňuje svůj velký vzor. Henrymu Pepův neskrývaný obdiv lichotí a touto formou mu pěkně děkuje.
Literární tvorba Pepy doplňuje tu výtvarnou hlubším poselstvím. V případě knižního bez celeru o Henrym se v textech může masochistický čtenář dozvědět, že Henry občas někam šel a tam někoho potkal. Pepa nešetří detaily, nešetří ani čtenáře. Jeho styl je dynamický, strhující. Čtenář si celou dobu není jistý čím Pepa překvapí, kdy zasadí další geniálně promyšlenou a s elegancí mířenou ránu pod pás.
Kniha se od udavačské formy reportů psaných posluhovači totalitního režimu liší nápaditým výtvarným zpracováním a v neposlední řadě dodatky pisatele. Pepa jako věrný fanoušek napínavé situace komentuje a jako bonus vysvětluje čtenáři, co si o všem osobně myslí.
Henry si zase myslí, že je Pepa kabrňák.
Pepo, jen tak dále. Máš na to, pořádně to rozjeď!!!