Popov (Popoff)

Ruskou stepí nekonečnou,
tou nehostinnou krajinou,
táhne pan generál Popov
i s kozáckou družinou.
V holínkách a v beranici
a je čtyřicet pod nulou,
sníh sahá jim až do pasu,
v řadě přes řeku Don jdou.

Však Popov funí, funí, protože
spadl hluboko do sněhu,
pokračovat nemůže
Však Popov funí, funí, protože
spadl hluboko do sněhu
pokračovat nemůže

A kozáci statní, hrdí,
kníry k nebi zahnuté,
svého vůdce teď nevidí,
což je dost mrzuté.
Leží v sněhu zabořený,
jeho muži však jdou dál,
má asi zlomenou nohu
ten ubohý generál.

Však Popov zbytek svých sil posbíral,
začal se po břiše plazit,
aby družinu dohnal.
Však Popov zbytek svých sil posbíral,
začal se po břiše plazit,
aby družinu dohnal.

Kozáci jsou unavení,
mají také velký hlad,
a proto se zastavili,
přestali pochodovat.
Ruskou stepí nekonečnou,
tou nehostinnou krajinou,
je slyšet mlaskání mužů
krmících se svačinou.

Však Popov, ten se dále poplazí,
bude se kutálet sněhem,
ke svým mužům dorazí.
Však Popov, ten se dále poplazí,
bude se kutálet sněhem,
ke svým mužům dorazí