Nakonec mne máš

.

Moře z květů
a mezi vůní
někde skrytá ty

nikdo se neptá
nikdo nezná
tvoje sonety

moře vůní
z loňských květů

moře k vůni
a na slané pláži
člověk kreslí srdce
prstem
jen tak.. světu

na slané pláži
sama ty
a tvůj já

na slané pláži
šeptají nenapsané sonety
a rty mají orosené od piva

stékají jemné kapky
po aranži kokosových slov

a kdo pláče
je buď šašek ..nebo Nabokov

v tichu příbojů
rtů a kůží
se i Měsíc lísá

jemně krouží Leonardo
svými štětci
stovky přípojů
a k hvězdám šeptá Mona Lisa

básníci jsou trochu jako piráti
přepadají a loupí
a své poklady zakopávají
hluboko a tajně

a když milují..
tak si buď jistá
že značně neochvějně

v tisku slov
opouští tě strach
a mne svíce hoří

někdy nepoznáme
sílu velkých dálek
ale příjemnou vůni
mělkých moří

..tak už mne máš..

svého
tvého jediného

ale kdo ví
snad je to vše jen sen

a všechny básně
jsou odplaveným
obrazem

.