mezerní...

seděla přede mnou
v obnošených džínách
vybledlých sluncem
jako okrová socha
změkčená jenom
temným vodopádem vlasů

rozdělila zákusek
dezertní vidličkou
na chutné kousky
co jí vplouvaly do úst
jak loďky do přístavu
ale když jsem jí nabídl kávu
jen pomalu zavrtěla hlavou

byla tak opálená
že se dalo těžko říci
zda ke své bronzové kůži
přišla přirozeně
nebo na ní pracoval
sbor kovotepců

z černých vlasů
se nedalo nic vyčíst
žádné šperky
a oči měla zamlžené
jako drahé kameny
zasazené v zachmuřených mracích
probleskující horce vlnící touhou
skoro nepostřehnutelně

tiše promluvila
povězte mi příteli
co vyznáváte?

vše co mi činí potěšení
milá Laniche

co mi tím naznačujete?

to čím se vyznačuji

její tenké rty se pohnuly
do trhliny úsměvu
myslím že vám rozumím
mezery mezi námi
o nás říkají nejvíc
mezery určují
co je kolem nich
zdůrazňují čistotu linie
formu oblouku
a když je ozáří slunce
dávají dohromady
čirou nahotu
v úžasné symetrii

zahleděl jsem se
na linku obzoru
vítr se vznáší
v lehké melodii
tak jako oněmělý hvizd
či jemný pohyb písku a vln
to vše je tvořené
do harmonie
a někde daleko odtud
se prastaré stromy kolébají
ve věčné hudbě času