Pohrdání

Když pohrdl jsi mým tělem
pohrdnu já tvým
pak z naděje a lásky
zůstane jen dým

Já však seberu svou krásu do dlaní
půjdu dál a slova tvá mě nezraní
dívám se ti do očí a cítím tvoji malost
kam poděla se tvoje něžná hravost

Jsi jen malé dítě co nikdy nemá dost - nenasyta
jsi hoch co na obřích ňadrech chce se hřát
co říct?
Snad jen - to nemohu ti dát

Čím víc tím líp!
ach bože tolik mě to bolí
snad cit všech květin světa
moje rány zhojí
snad zahalí mě do sametu vůně
pak čistá jako lesní tůně
znovu nadechnu se...