Trůn ze zlatých hvězd a kapky modré krve

Umrlci hvězdných hrobek
Zajásali hromovou hymnu
Pozemšťanům sklesle přeběhl
Po zádech maratónský mráz

Třikrát vztáhli mrtví hnáty z hrobů
Hrobníci dvakrát udělali poctivou čistku
Pomocí nabroušených lopat a krompáčů
Jednou do roka hřbitov ovanul černý chlad

Před časným rozedněním
Měli mrtví aristokraté
Na své půdě, posvěcené tichem
Slavnosti o kterých lovci duší
Raději zarytě mlčí...

Mrtví boháči
Vysnili si svůj trůn
Ze zlatých hvězd
Symbolizující sluneční tmu
S kapkou modré krve urozenosti

Mají svého krále
Za života krásného
V boji nemajícího
Sobě rovného soupeře

Trůn pokrývá záře smutku
Uvadající trnové listí
Z opěradel odkapává tichá óda
Černou hlínu ukusuje svit hvězd

Jen šedé kameny
Upomínají na slávu království
Rozprášení sluhové aristokratů
Šli poslušně nasypat do uren

V dobách znesvěcení
Se vtáhli do úst
Zlodějům posvátného popela...

Nikdo neušel času
Smrti
Spravedlivé době

Svítání ozářilo zaprášený trůn
Zlaté sluneční tmy
S kapkou modré krve

Pohltilo do sebe všechnu bolest

Bolest za smrt
Smrt za bolestivou krásu

Hroby ševelí ústy duchů
Tichou říkanku o rozřezaných lupičích
Znesvěcujících posvátný klid
Na trůnech z lidských lebek a pánví

Hleďte, my jsme ti dobří!
Trestáme jen zlé...

Odejděte živí,
Ještě máte na výběr…