Relativita času

Jestli si myslíte, že se dá ušetřit nějaký čas tím, že nákup místo řádného uložení do kufru svého auta nasypete na zadní sedačky a založíte to svým osobním zavazadlem, jste na omylu.
Ale abych nementoroval, i já si to ještě včera myslel, a protože jsem za volantem měl už nakroucený skoro čtyři hodiny a byl už utahanej jajko ten kůň, připadalo mi jako dobrej nápad se zbytečně nezdržovat. A tak jsem meloun, bochník chleba a kelímek grónské pomazánky založil na zadní sedačce batohem, přidal k tomu i foťák a vyrazil konečně k domovu. K pohodlnému křesílku, kde složím své nebohé kosti u skleničky dobrého vína. Jenže už ve druhé zatáčce se batoh přesunul ze sedačky na zem a celý můj systém uložení nákladu vzal za své. V další zatáčce jsme lapali meloun a vzali ho dopředu, kde ho spolucestující přidržoval nohou. A o další tři zatáčky dál i foťák. A tak na zadní sedačce zbyl pouze chleba a pomazánka, které se šustěním jezdily po sedačce zleva doprava a jen dveře je přesvědčily, aby s námi pokračovaly dál.
Chvilku jsem přemýšlel, že zastavím a napravím, co jsem spáchal, ale nevypadalo, že by to chlebu vadilo. A co víc, mohl bych přísahat, že jsem zezadu slyšel: "Jedééém, přidej, nepárej se s tím. Ještěéééé, nejsem žádnej srábotka, jsem řádně vypečenej. Juchůůůůůů!!!! Vem to znova a pořádně řezej zatáčky. Doleva!!!!!!!! A doprava!!!!!!!! Copak nevidíš že mám dvě patky? Já se jen tak něčeho nezaleknu. Já jsem z jinýho těsta než ten srab meloun. Tradááááá!!!!" Smál jsem se, až jsem musel zpomalit a nebo to bylo proto, že jsem zaslechl grónskou, jak říká: "Zvedá se mi víčko, ještě chvilku pojedeš jak šílenec a asi se ti tu poblinkám."
Co dodat závěrem? Z Třebíče mě to stálo asi 20 minut navíc, ale nezastavil jsem a aspoň mi to zvedlo náladu. Jo a grónská se nepoblinkala.