V údolí se mlhy válí...
Déšť se snesl na krajinu,
zem už není jako kost,
z duše mé smyl pachuť splínu,
veršuji si pro radost...
» autor: Kozoroh1 |
V údolí se mlhy válí
a tramp pod širákem též,
pak se slunce vykutálí,
ptá se: Kdypak už vstaneš?
Je třeba okusit dálku
podrážkou svých pevných bot,
svádět zas s únavou válku,
pod košilí cítit pot.
Setřít rosu na koleji,
by po ní nesklouzl vlak,
slyšet, jak ptáčkové pějí
a zpívat si zrovna tak.
Velebit přírody krásu
ve verších či prózou jen,
obdivovat plnost klasů,
něžný květ i prima den.
Užívat si radost z bytí,
splínům nedat naději,
komu slunce v duši svítí,
toho má svět raději...
a tramp pod širákem též,
pak se slunce vykutálí,
ptá se: Kdypak už vstaneš?
Je třeba okusit dálku
podrážkou svých pevných bot,
svádět zas s únavou válku,
pod košilí cítit pot.
Setřít rosu na koleji,
by po ní nesklouzl vlak,
slyšet, jak ptáčkové pějí
a zpívat si zrovna tak.
Velebit přírody krásu
ve verších či prózou jen,
obdivovat plnost klasů,
něžný květ i prima den.
Užívat si radost z bytí,
splínům nedat naději,
komu slunce v duši svítí,
toho má svět raději...
Tipů: 8
» 16.08.15
» komentářů: 3
» čteno: 663(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Předchozí: Již den v růžích tajné sny své spřádá.. | Následující: Brouzdáme bosky ztichlým parkem...