Přes zeď

Žijeme iluze
v našem betonovém sídlišti
do kterého se uzavíráme
abychom mohli snít o barvách
lidech a o všem krásném
postupně
spolu s vykouřenými cigaretami
a pseudofilozofickými úvahami
se póza začíná měnit v přesvědčení

moc pozdě
nikdy to nemělo dopadnout takhle
šedá zeď
skrývající nás před okolním světem
nejde zbořit
tak, jak jsme to dříve chtěli
naivní, naštvaní a znechucení

nečekám, že to pochopíš
vlastně to nechápu ani já
jsem jen zmatená
nemůžu to v sobě dusit donekonečna
křičím slova
ignoruju myšlenky
zkouším být upřímná
a noc přestává být tak temná

sny mi rozbíjí rty
znovu se zvedám
odhodlaná udržet se naživu
utíkám čelem ke všemu
čeho jsem se kdy bála
nevím, jestli začít brečet
nebo se hystericky smát

odhodit duši
a s čistým štítem odejít
zbabělost
přiznání, že jsem ztratila všechnu naději
takhle to neskončí
protože po noci vždy přichází ráno
deštivé
špinavé
ale spolu s vycházejícím sluncem
se plazím směrem nahoru
pomalu
přes každodenní západ
jsem se donutila uvěřit tomu
že jednou dokážu přelézt zeď
a vůbec mi nezáleží na tom
co bude dál.