Veverka, panenka, klubíčka, štěstí a života honička, možná i velryba…

klubíčková zárodečná, fetální poloha
jež obejmouti asi potřebuje

zvědavou veverku se zvedlými pacičkami vidím, jak roztomile veršíky louská, ty šaty maj krásnou barvu, tanec do nich vklouzne sám.
ta vůně půdy zaklepala až sem...

tak, jak plazí se mou myslí až do zapomenutí, snad i vzpomenutí
kde a kým jsem, proč tu jsem,
pro koho?
Přece pro sebe… ts! Tak jo.
křečovitý úsměv, to snad ne…
a pocit a přání… nechte mne být! Hmm…

pocitopochůdky, tryskající jak z fontány by mohly být snad samostatnou básní, samou o sobě, nějakého bohémského solitéra .)

to jsem se zatím vyjádřil jen k této části,
chvíli dám přestávku, jak v divadle, neb psaní jednou rukou mi vážně evokuje ty utrhané prstíčky .)

ST a Z a za chvíli druhé dějství .)

opona, světlo, komentující na scénu...

báseň: utrhané prsty těšící se na počítadlo
komentující: a kolik jich zbývá do Velké Chvíle?
báseň: trochu naivní panenka, co si s ní lze hrát
komentující (sborově): kdo si hraje nezlobí
báseň: a ona si tak ráda hraje, ach… víš…
komentující: och, díky za potvrzení
báseň: vlasy jí vypadaly a paruky panenčí jsou tak krásné…
komentující: všichni jsme možná jenom rekvizity...
báseň: kulatá je jak sám hřích, měkké ticho až... křik
komentující: taky se chci hříšně koulet, prosím o ticho
báseň: bublina orosená slzami smutku i smíchu
komentující: já říkal, že to chce být v tichu
báseň: větře foukni, ať konečně odletí… zpátky do vesmíru…
nebo ne?
komentující: ano, ano! ale ať jsou ty bubliny dvě!
vítr: (vstoupí na scénu) fíííí
bublinky: glo glo glo glo

báseň:
nic nekončí, pořád něco začíná, jo začíná…
jen prostor, čas a lidi se mění
nečekám na rozednění… nebo jo?
Proč? Nikdo se nezeptá.
nemám už raději psát?

komentující: psát, či nepsát, toť otázka...
(sbor hlasů z Vesmíru): psát Lil, psát!!

báseň:
odpluji jako velryba…
a ztratím se šťastná v hlubinách

vylovíš mne snad?
komentující: velké štěstí, nejdřív chytit, pak si ve dvou zmizet, přát.
báseň: Za život a fajn lidi se budu stejně vždycky rvát!
komentující: Ano, toť cíl!
sbor: ano, ano!!

Opona padá, ST a Z ještě jednou. :)
(Na závěr se přichází uklonit veverka s oříškem, jejíž pukrle je odměněno bouřlivým potleskem) :)

Kajuta: Jsem tak udivena, že nevím, co na tuhle parádní divadelní úžasnost odpovědět ani jak moc a hodně a velice a dostatečně poděkovat... tohle je snad nejdelší komentík na modru! Takový nápady můžeš mít jen ty a mě to moc baví :-)
Jsem taaak moc potěšena a celý vesmír se mnou... jsi neskutečnej tvůrek a fantasta a básník a človíček... děkujůůůůůůůů!!! :-))
a to jsem si myslela, že je toto praštěné dílko moc dlouhé, ale tvůj komentík ho předčil... směju se :-))

No to si vy dva děláte zádel?:-) Já vůbec nevím, komu se poklonit dřív. Ale je to tvoje báseň Lil, poeta dostane svůj díl ve své sekci.:-) Řvu jen bravo!!! ST

Magica: Zádelko, díky moc :)

ST a 2x....a založím a pročtu znova...

ST

vavaoko: Květka Š.: Děkuji vám moc :-)

nic nekončí, pořád něco krásného znova se začíná...
ST.

řeka: Áááááno, děkuji :-)