přichází kdy chce...

třeba když je vzduch vlhký
voní posečenou trávou
snědá a křehká
jako ti mrtví lidé
co občas odkryje vítr

nosí kalhoty
seká dřevo okopává pole
sbírá zeleninu
nevím jak to stihne
ale zvládá to
a pořád si brouká a bzučí

někdy pohodlná
čas tráví v kávovém stanu
vyměňuje si moudrosti s bardem
a spokojí se s málem
tmavé oči jak dva hřeby bezpečí
její hlas připomíná tlukot srdce
tichý skoro neslyšný
ale zní nepřetržitě

ta dívka i hoch dohromady
nepokoj komára
hrdelní smích
svými písničkami
ovíjí bláznivě a bláznivěji

krátce po mně mžikla
chceš slyšet můj příběh?
on ale žádný není

pokračuj

v čem mám pokračovat?
každý říká víc než tohle

zvuky jí tryskaly z úst
s takovou jistotou
že se v uších otvíraly světy
zakázaných tónů a her
planula vášní
a přitom mluvila rozumně

vyšel jsem ven
pod nakloněné hvězdy
o nic rozumnější
a neodnášel si nic
a přece mi bylo příjemně

docela rád zůstanu nevzdělaný
totiž když je člověk bez vědomostí
pořád jej něco s radostí překvapuje