když mysl potiskuje zem...
inkoustovými stíny révového listí…
» autor: enigman |
pod oblohou
podobající se měkkosti
černého sametu
postříkaná rosnou
sprškou hvězd
skaliska leží
ve zvlněných vrstvách
jako obrovské slohy
zkamenělých novin
rzí poskvrněných
trosek knihovny
nějakého Kyklopa
bělostné kalichy lilií
jako slonovinové rohy
zdvihají své rty k obloze
a místo hudby vydávají vůni
filtrované esence léta
vlahou sladkost
co nutí k nadýchnutí
to místo snad
bylo určeno pro mne
rád bych tu ležel navždy
jídlo a víno do úst
budou podávat lesní panny
nahé a rozkošné
až jednou po staletích
se tou vůní nabalzamuji
budou mne víly hledat marně
a zbyde jen ta vůně
vůně co láká ven
čarovnou mocí
do záhad kraje
zalitého měsíční září
podobající se měkkosti
černého sametu
postříkaná rosnou
sprškou hvězd
skaliska leží
ve zvlněných vrstvách
jako obrovské slohy
zkamenělých novin
rzí poskvrněných
trosek knihovny
nějakého Kyklopa
bělostné kalichy lilií
jako slonovinové rohy
zdvihají své rty k obloze
a místo hudby vydávají vůni
filtrované esence léta
vlahou sladkost
co nutí k nadýchnutí
to místo snad
bylo určeno pro mne
rád bych tu ležel navždy
jídlo a víno do úst
budou podávat lesní panny
nahé a rozkošné
až jednou po staletích
se tou vůní nabalzamuji
budou mne víly hledat marně
a zbyde jen ta vůně
vůně co láká ven
čarovnou mocí
do záhad kraje
zalitého měsíční září
Tipů: 19
» 01.06.15
» komentářů: 11
» čteno: 743(17)
» posláno: 0
» nahlásit
» 02.06.2015 - 09:23
detektor
ST
» 27.06.2015 - 17:20
krizekkk
ST...
» 09.07.2015 - 17:19
J.F.Julián
pěkně napsáno
St
St
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: existuje osud který drží v rukou podobu našeho konce?… | Následující: přichází kdy chce...