Šance

Kéž bys mi šanci
ještě dal
ale je pozdě si přát
jenom stojím tiše opodál
ale ve vztahu dál
s tebou vnitřně jsem

I když tu nejsi...
jak proboha absurdní
a budeš mě ještě zřejmě
dlouho provázet
ten tvůj stín
jemně vášnivý hlas
něžna vlající vlas
polibek jak ústa naložená v medu

Lépe to popsat nedovedu
a ještě hůře zapomenout
kdy ta bolest konečně odpluje
sedíš stejně v křesle sám
tvoje oči zrakem opisují
vzpomínku na mě
která se zdá tak dávná
a přec tak blízko

Chtěla bych se nikdy
neodtrhnout od tvého objetí
ale je asi pozdě
dnes můžeme být leda tak
ze slz dojatí