Stíny

Stíny za stínem
a nikdo není vinen
jen výčitky mi hlavou
prostřelují
že dala jsem se ti
až moc

Je pozdě
prosit Boha o pomoc
a já přesto v něj
nějak doufám
střevíce od bláta
si čistím
když do opuštěné lože
uléhám
začít pak zas nový den

Někdy nevím
jestli den je noc
a jestli se vrátíš
řekls ale ne
tak svou hlavu k zemi
zvrátím
tak jak to dělávají netopýři
kolem sebe jen prach
víří

Nechci věřit
že je konec
v téhle "pohádce"
zazvoní jen krutovládce
(mých obsesí)
mému tělu na poplach
které je stále prázdné a otevřené
ještě by zvládlo
se tebou obšťasnit