Kutálivý, plovoucí, tonoucí… ne!

Kutulů, kutálím se
hlasem upřímným volám
podivné soukolí v skrytá kola
řadí své síly a energii pohonu
v síle vlasů, copů či ohonu
s větrem si pohrávám
valím kola.
Kam?

Příběhu příběh ponechám.

Čekání, těšení, rybí čvachtání
ploutvemi hlazení rohů rozverných
pekelných, či jen s kopýtky… dup
voda, vzduch, země i oheň
v závrati polibků na violoncella
v žáru vášnivých věšteckých her
nekonečných v horkosti srdce
vyrvaného čerstvě ze žeber
mrtvě buší a buší
tolik chci tě mít
tolik chceš mě mít
propadáme do svých chtivých náručí
svíjení dvou propojených bytostí
skrýše drobných neřestí
prstýnkem z měsíce
na prstě třpytným
jsem tak blízko
tvému bytí
stříbrné dědictví už po ničem
v odlescích kamínků drobných
svádím tě čím dál víc, chci vše
hříchem tvého studu tě loupajíc
živlem vody nepopluješ sám
prameny se spojí
voda, oheň, vzduch i země
vpluj zas do mě!



.