Vztek?

Upadla mi ruka
upadlo mi tělo
upadla mi hlava
byť by se jí chtělo

chtělo

upadla jsem na bradu
a zubů ohradu
trochu pročistila
rozpadla jsem se celá

v prach

nedivím se
ničemu

ne

v láskyplném jara ovzduší
kdy do uvolněných vidíme si duší
jen já si klidně padám
na hlavu
a trochu práším
sama sebou
rozfoukávám nečekaná zděšení

že jsem

nevnímám
co, kdo, kde a jak si žije
jen si tak padám

padám

udivená nad svou drzostí
že mne to fakt nezajímá
ne

jestli mi příště upadne oko či prst
budu se smát navzdory všemu a všem
sedřete ze mne jemňounkou srst

a já budu řvát

jsem tak krásně v sobě zamotaná
a nechci se vymotat
nechci se nikomu jednoduchá zdát
nechci být součástí kolotoče současnosti
nechci být ovcí ve zpitomělém davu, byť beran jsem
nechci se otáčet jak vrtulka ku radosti všem
nechci klusat do stejných schodů vzhůru za blahobytem
nechci se uhnat k smrti v závodě k takzvanému

cíli

čeho, kam, proč, co z toho, ó noho šplhavá
vím, že tvrdohlavost se nevyplácí
no a?

chci se jen v pavučinách houpat
já
sama se sebou
noha, ruka, hlava, celá bytost Já rozkouskovaná
a rozhoupaná v sítích nepolapitelnosti
pavouky snad smrtelně objímaná
zákeřně obtáčená
ach, jaká slast
jsem nevyzpytatelná žena?

Jsem.

Zlá.

;-)


.