Až...

Až dopíšu diplomku, vezmu si kytaru a napíšu tu písničku o tom, jak mi pod okny šumí řeka a odnáší všechnu bolest a uspává mě každý večer.

Až dopíšu diplomku navštívím všechny kamarádky v Německu a v Hamburgu budu pozorovat lodě a můj jarní kabát bude vlát ve větru.

Až mi v práci prodlouží smlouvu, a budu vědět, že můžu dál bydlet v tom městě a v domku u řeky, vymaluju si pokoj, dám pryč cizí obrazy a pozvu si kamarádku, co ráda tvoří, na novou výzdobu.

Až budu mít víc času, zeptám se kamarádčiny mamky, jestli k nim můžu občas chodit brnkat na piáno. A pak budu hrát Beethovena na to mírně rozladené piáno v podloubí a celé náměstí bude moct poslouchat.

Až budu mít někdy volnou sobotu, vyrazím jen tak podél té řeky a půjdu pořád dál a pryč, až kam mě nohy donesou.

Až budu mít příští měsíc zas nové volné minuty, zavolám kamarádce na Moravu a budu si s ní půl hodiny jen tak povídat o ničem a o všem, budu u toho ležet na gauči, jako když mi bylo patnáct.

nebo radši
Už..