Není

Není mi dnes dobře. Už snad po sté jsi napsal, že je konec, ale tentokrát jsi to myslel doopravdy. Ještě chvíli jsem se držela té naděje, že bych tě občas mohla "mít k dispozici", ale sen se rozplynul. I když jsi byl vlastně taková malá ošklivá noční můra, na některé věci to bylo zase lepší, než být úplně sama. Upíjím čaj, který vypadá jak prasečí krev, ale je to jen směsice kandovaného ovoce a květů ibišku. Nejím maso, takže "vypitá" vražda nehrozí. Přemýšlím, co asi děláš, nejspíše se cpeš vypečeným bůčkem, anebo ses už přejedl a ležíš na svém kanapi, které pamatuje ještě snad první republiku. Kanape spravit nehodláš, stejně jako se zbavit haldy starožitností (o jejichž hodnotě lze spekulovat), a dát je někam pryč. Z mého "tvůrčího" psaní mě vytrhl telefonát s matkou, která se mě ráda vyptává a sonduje, jak je to s nezadanými muži, pro případ, že by mi mohla nějakého dohodit, leč žádná velká sláva se nekoná. Zjišťuji, že nemám malinovku a do protějšího, stereotypně účelově zařízeního alberta se mi už nechce, ale snad v návalu zoufalství tam přeci jenom skočím, a taky možná pro tvaroh. Jako správný fanatik zdravé výživy, jsem si dnes koupila ječné placky, a samotné by asi chutnaly tak leda mému jedinému příteli, jenž zvířecí duši má. Telefon prozatím ztlumuji, neboť nepředpokládám, že by mi v tuto dobu někdo chtěl volat. Možná to skutečně až zas tak není moc o době, ale o tom, že přátele mám už jen ve virtuální sféře a pak uložené kdesi hluboko v mé paměti. Ale vraťme se k bolestivému tématu, jímž jsou muži. Skutečně je něčím tak silně odpuzuji, že místo vášnivého večera ve dvou, se opět svěřuji až prostoduše a nesmyslně pc obrazovce? Nejspíše ano, někdy i krutá pravda dokáže na jednu stranu potěšit a přinést úlevu, ale v mém případě se tak neděje.
Říkám si opět, co je vlastně důležité, a co je vlastně důležité zejména v mém životě? Odpověď je dlouhé a prázdné ticho, ale lepší než to ticho třeba vůbec neslyšet. Je to snad i lepší, než čekat na odpověď od druhého, tady není komu co vyčítat:). Měla bych teď ležet ve studiu - úvod do teologie a do bible, ale místo toho, pasu tady slova. Horší než děvečka úplatná spolu se svým věčným pasákem, životem, tím hnusným chlapem, co jí nic nedovolí. Psala bych nerušeně klidně dál, ale od mých dveří slyším cinkot pivních lahví, to je soused Lary (přezdívka, pravé jméno neuvádím). Mohla bych mu taky říkat Lohni, ale nechci se jej dotknout, dráždilo by mě potom moje vlastní svědomí. Má takový svůj rituál, každý pátek si koupí "basičku" piv, většinou, co vím, tak je to značka Kozel. Postupně si dá všechny vychladit a taky je sestupně vypije. Po prvním následuje druhé, a kolikrát se i stane, že něco pronese, lehce konverzačního, protože celý týden nemluví, tak aspoň v pátek se uvolní hlasivky. Minule mi dokonce něco chtěl vyprávět o kvalitě banánů, že je lepší kupovat klidně i zelené, ale nechat je doma pěkně dozrát. Jenom jsem tajně doufala, že mě nezačně obtěžovat v souvislosti s tímto tématem, ale naštěstí k ničemu nedošlo:). A ani za tu celou dobu, co zde bydlím. Možná už je taky hezky otlučen vztahy, že konvertoval raději k pc hrám a svému pohodlí. O dalším členu našeho bytu se zmíním někdy později. Jak je příjemné najednou psát o někom jiném, než o tobě:), Jeffe. Jo to je nick mého už asi ex-bývalého přítele. A tenhle šílený nick je v dalších asi x-spisech, co jsem napsala o něm ve svých deníčcích, nějak "to ven" totiž muselo. Občas si vzpomenu na to, co říkal jeden můj známý, že alkoholismus je jako průjem, když propukne už nejde zastavit. A to se jich tedy za můj život už pár nezastavilo. Ale já ještě "držím", jsem tu. Ve své omezené existenci. Není dobré být odvážný na špatném místě.