...a jednou zahrada rozkvete v té poušti….

...
» autor: enigman
zrovna jsem se věnoval
ledovému salátu
když se zvedl vítr
naráží do oken skleníku
zvuk připomíná
vzdálené praskání ohňostrojů
nebo lehký pláč
a pod jedním z poryvů
se pohnul svah duny vzdálené
ale ne tak jak by měl
až písek vytvořil pár znaků
podobných písmenům
ČAU

vypadalo to
že v dálce čeká stín
odaliska která vlní
nahým břichem
přesně tam
kde slunce políbilo dunu

vytvořil se písečný vír
plný zvláštní ladnosti
s radostnými pohyby ženy
která je zpozorována

je živá
ne podle rozumu
je doopravdy živá
promlouvá k tomu
kdo jí naslouchá

podívala se na mě
přesýpavě
rozumím jen jedné řeči
a přiložila si dlaň k srdci
budu tvá až sníh
bělostí
mou poušť poskvrní
Tipů: 19
» 24.03.15
» komentářů: 10
» čteno: 846(17)
» posláno: 0


» 24.03.2015 - 09:46
.
nic není nemožné !!!
.
» 24.03.2015 - 10:09
Krásná, ST
» 24.03.2015 - 10:47
ST
» 24.03.2015 - 11:15
detektor
Nádhera, opět smekám.....ST
» 24.03.2015 - 14:49
Milena
Krásná.
» 24.03.2015 - 18:18
jerišská... ST
» 24.03.2015 - 18:54
zrovna jsem se věnovala snění
když jsi přistál se salátem

ledový sochy dostaly trochu rýmu
ale já se nelekla

dala jsem si ruku na srdce a poněkud protáhle pozdravila

nebo že bych trošku vyla?
/to bude akcentem/


a že jsem ženská
rozuměla jsem mužské řeči...
» 24.03.2015 - 19:46
protékám pískem tvý pouště....:-)
» 24.03.2015 - 19:48
st
» 25.03.2015 - 05:02
přesýpavá...ST

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: zaměření... | Následující: immatérielle...

© 2011 - 2026 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku