zaměření...

posunoval jsem se
nivelitou
po vyschlém dně
kdysi plném minerálů
mezi popraskanými krystaly
jako houf padlých talířů

najednou se objevil
dlouhý záblesk
pak série
nepatrných otřesů
a mezi tím
dívka s otázkou

měla spirálovité vlasy
barvy měděných drátků
žirafí řasy
jako stínítka
pro zvláštní oči
zelené i modré
to podle toho
co měla zrovna na sobě
a když promluvila
tím burácivým hlasem
strčila by do kapsy
všechny burzovní makléře

tady něco povede?

rozhovor potřebuje místo
kde se může rozvinout
neutrální území
v domě můžete být
moc blízko sebe
takže se nedokážete zaposlouchat
co druhý říká
ani nedokážete mluvit tak tiše
abyste se slyšeli navzájem
jako když hodíte do vody dva kameny
tak blízko sebe
že se kruhy jež rozvlní překrývají

jak to mám chápat?

pokud chcete tlachat o ničem
z očí do očí
klidně si dýchejte do obličeje
ovšem nejlepší je být tak daleko
aby se živočišné teplo a vlhkost
mohly vypařit

jestli tomu rozumím
když vyšlete náboj myšlenky
překonává zpětný náraz
a ustaluje směr
než zasáhne ucho naslouchajícího
jinak druhým zase vyletí

všimla jste si Rodagit
že když vás rozhovor začne bavit
bezděky se zakloníte
a začnete odstrkávat židli?
chci tím říct
jestli se budete chtít
s někým důvěrně sblížit
tak že to uvnitř nelze vyslovit
rozmlouvejte s ním
přes rybník